-

Novinky - Toyota

05.11.2012 | Historická cesta Toyoty trvá již tři čtvrtiny století

Toyota letos slaví 75 let od založení společnosti panem Kiichirem Toyodou. Oficiální den výročí, 3. listopadu, odkazuje na zahájení činnosti v japonském podniku Koromo, který byl první montážním závodem Toyoty na výrobu automobilů.

 

„Otevřete dveře, svět za nimi je tak široký“ – Sakichi Toyoda (otec zakladatele)

Úplný počátek příběhu Toyoty se datuje do období před více než stoletím, kdy Kiichirův otec Sakichi Toyota založil společnost Toyoda Enterprise. Sakichi, přezdívaný „Král vynálezců“ či „japonský Thomas Edison“, se narodil roku 1867 v době, kdy probíhala modernizace Japonska. V době dospívání dokázal jen těžko přehlížet zbídačený stav vesnice, kde vyrůstal. Sakichi našel své poslání přibližně ve věku 20 let: přispívat společnosti pomocí činů, které mají skutečný dosah.

Význam „skutečného dosahu“ si uvědomil, když pozoroval těžkou ruční práci při spřádání a tkaní látky vlastníma rukama, zejména pak u své vlastní matky. Později to popisoval takto: „Začal jsem uvažovat o způsobech, jak tkalcovský stav pohánět, aby bylo možné tkát rychleji, a tak levněji vyrobit větší množství látky.“ V roce 1926 pak Sakichi dovedl k dokonalosti automatický tkalcovský stav své vlastní konstrukce, určený k masové výrobě – a tak vznikl automatický tkalcovský stav Toyoda typ G.

Efektivita výroby na novém automatickém stavu (jeden pracovník dokázal obsluhovat až 25 stavů současně) rychle přitáhla pozornost celosvětově největší textilky té doby, britské společnosti Platt Brothers & Co. Ltd. Sakichiův syn Kiichiro byl v roce 1929 pověřen jako zástupce společnosti úkolem dohodnout patentovou smlouvu na stav typu G; tehdy se rozhodl cestovat do Anglie přes Spojené státy. Chtěl se přesvědčit na vlastní oči, jak se mezitím rozvinul automobilový průmysl.

Kiichiro Toyoda

Kiichirovy zážitky ze Spojených států zformovaly jeho jediný cíl: dokázat rovněž vyrobit automobil. Pro tyto účely byl ve výrobním závodě společnosti Toyoda Automatic Loom Works vyhrazen určitý prostor a vznikl nový tým konstruktérů. I přes částečné neúspěchy při návrhu prvního motoru dokázal Kiichiro se svými vývojáři vytrvat a nakonec uspět, stejně jako kdysi jeho otec při vývoji automatického tkalcovského stavu.

Podmínky v třicátých letech minulého století nebyly pokusům o rozjezd zcela nového průmyslového odvětví vůbec nakloněny, zejména za situace, kdy potřebné dovednosti a zkušenosti byly spíše jen ojedinělé. Kiichirovi se nicméně podařilo přesvědčit Risabura Toyodu – tehdejšího ředitele společnosti Toyoda Enterprise – a založit speciální automobilové oddělení v rámci závodu na výrobu tkalcovských stavů.

Kiichirův původní plán sériově vyrábět osobní vozy byl okolnostmi změněn, neboť se narůstala hrozba světové války. Priority tehdejší vlády se přesunuly z osobních vozů na výrobu nákladních automobilů, a tak byl Kiichiro přinucen připravit nové plány. V roce 1935 byl po necelých šesti měsících vývoje dokončen nákladní automobil „Model G1“.

Model G1

Okamžitě po zahájení výroby nákladních automobilů se Kiichiro vrátil k práci na svém hlavním cíli, kterým byla výroba osobních vozů. V roce 1936 byl dokončen prototyp Model AA. Při rozhodování o označení, které by bylo s Modelem AA spojeno, se firma rozhodla vyhlásit veřejnou soutěž. Vítězný návrh z 20 000 podaných přihlášek obsahoval japonské znaky představující slovo „Toyota“. Nový návrh byl přijat, protože evokoval rychlost, ale zároveň obsahoval šťastných osm tahů v použitých japonských znacích. Tak vznikla Toyota a Model AA byl vůbec prvním vozem nesoucím toto nové označení.

Model AA

Kiichirovy sny se staly skutečností 28. srpna 1937, kdy byla založena společnost Toyota Motor Company (dnes Toyota Motor Corporation) a jejím prezidentem zvolen Risaburo.

 

„Budu bojovat tak dlouho, dokud nepadnu“ – Kiichiro Toyoda

Na konci druhé světové války nebyly japonské závody na výrobu automobilů nijak zvlášť poškozeny, ale potřebovaly modernizaci. V závodu Komoro společnosti Toyota pracovala na konci roku 1945 necelá polovina původních zaměstnanců. Kvůli nedostatku potravin byla Toyota nucena pěstovat ve svém závodu různé plodiny, aby bylo možné zbývající zaměstnance nasytit, a současně kvůli přežití rozšířit své aktivity o různé vedlejší činnosti, např. prodej nádobí vyrobeného z materiálu původně určeného k montáži letadel.

Kiichiro jako tradičně dobrý vizionář zhodnotil směřování společnosti po pečlivém zvážení podmínek v poválečném Japonsku. Prohlásil tehdy: „Toto bude doba pro malý vůz.“ Již v listopadu roku 1945 se konstruktéři Toyoty pustili do návrhu čtyřválcového motoru „Type S“ o zdvihovém objemu 1 000 cm3. V roce 1947 byl dokončen první poválečný osobní vůz značky Toyota, dvoudveřový Model SA s motorem Type S o výkonu 27 k. Společnost okamžitě začala vyvíjet tlak na příslušné orgány, aby získala povolení ke znovuzahájení výroby osobních automobilů. Přezdívka modelu SA, „Toyopet“, se stala charakteristickou značkou malých vozů automobilky Toyota.

Hospodářské podmínky na začátku 50. let minulého století přinesly potíže spojené se zaváděním nové finanční politiky státu. Z plánů na zvýšení výroby rychle sešlo a společnost jen s obtížemi sháněla prostředky na platy svých zaměstnanců. Toyota se i přesto dokázala držet svých zásad nepropouštět své zaměstnance a nakonec s pracovníky vyjednala snížení platů o 10 %, aby dokázala těžké období přestát.

Snižování stavů se však nakonec ukázalo jako nevyhnutelné, což opět donutilo vedení společnosti vrátit se k jednacímu stolu s odborovými předáky. Přestože se nabízela možnost, jak by společnost mohla vycouvat ze svých zásad o nepropouštění zakotvených v kolektivní smlouvě, tehdejší ředitel Toyota Motor Company, Eiji Toyoda, odmítl jít touto cestou a raději zachoval vztah maximální důvěry se zaměstnanci firmy.

Pracovní spory skončily v době, kdy ze své funkce odstoupil Kiichiro Toyoda společně s několika dalšími manažery na znak solidarity se zaměstnanci. Tento krok vyvolal vlnu dobrovolných odchodů, což společnosti pomohlo přežít nejtěžší finanční období.

 

„Ideální podmínky k výrobě vznikají tehdy, když stroje, zařízení a lidé spojí síly a vzniká přidaná hodnota bez produkce jakéhokoli odpadu“ – Kiichiro Toyoda

V 50. letech minulého století začala společnost obracet svoji pozornost ke zvyšování efektivity svých činností. Přestože Kiichiro začlenil do projektu závodu Koromo metodu zásobování Just-in-Time, k jejímu plnému zavedení nikdy nedošlo kvůli rozvratům během válečného období.

Tehdejším manažerem konečné montáže ve výrobním oddělení byl Taiichi Ohno. Ohno se inspiroval Sakichiovým automatickým stavem, který dokázal odhalit přerušená vlákna a zastavit výrobu, což se odrazilo v poklesu objemu vadných výrobků, zvýšení kvality i celkové efektivitě výroby. Ve snaze zvýšit efektivitu zavedl Ohno na výrobní lince celou řadu inovací, které se začaly označovat jidoka, tedy automatizace s lidským dotekem.

Pokud např. zaměstnanec narazil na problém, mohl zatáhnout za šňůru (andon cord), která zastavila celou výrobní linku. Zabránilo se tak postupnému nárůstu problémů a jejich znásobení v dalších krocích výroby. Systém Kanban, využívající kartiček uvádějících kde a kdy se konkrétní díl použije, ještě posílil metodu Just-in-Time a napomohl snížit vytváření zásob dílů, které se dodávají až v okamžiku potřeby.

Nový systém výroby TPS (Toyota Production System), který vznikl spojením Kiichirovy metody Just-in-Time a Ohnovy koncepce jidoka, byl v roce 1963 zaveden ve všech závodech Toyoty a i nadále zůstává základem všech výrobních provozů automobilky Toyota po celém světě.

 

„Dobré myšlení, dobré výrobky“ – slogan Toyoty přijatý v roce 1953

V první polovině 60. let pracovala Toyota na zvýšení kvality výroby na úroveň srovnatelnou s mezinárodními měřítky, k čemuž měl napomoci systém komplexního řízení kvality (TQC – Total Quality Control). Pro každý proces byly určeny kvalitativní cíle a zaměstnanci v jednotlivých fázích nesli zodpovědnost za analýzu a určování příčiny jednotlivých závad i za návrhy protiopatření. Tyto nové výrobní technologie se odrazily v typické kvalitě dílenského zpracování.

V roce 1965 získala Toyota Demingovu cenu za kvalitu (DAP – Deming Application Prize) od Japonské unie vědců a inženýrů (JUSE) jako uznání za příkladná zlepšení v oblasti komplexního řízení kvality.

 

„To je tedy pocit“ – starší marketingový slogan Toyota Motor Sales, USA

Nová epocha začala roku 1957, kdy do Los Angeles dorazily dva vzorky modelu Toyota Crown, které byly vůbec prvními japonskými vozy exportovanými do Severní Ameriky. Krátce poté byla založena společnost Toyota Motor Sales, U.S.A. a byl zahájen prodej, který v roce 1958 dosáhl skromného počtu 288 vozů. Toyota Land Cruiser se poprvé představila roku 1951 jako Model BJ a až v roce 1955 začala používat své legendární označení. Nový model si rychle získal dobrou pověst trvanlivého vozu do každého terénu.

Toyota Corona představená v roce 1966 se stala prvním oblíbeným vozem značky Toyota v Americe. Jen v prvním roce dokázala zvýšit tamější prodeje na trojnásobek, tedy na více než 20 000 vozů. V roce 1967 se Toyota stala třetí nejlépe prodávanou dováženou značkou. Díky kumulativním prodejům, které v roce 1972 dosáhly 1 milionu kusů, se Toyota v roce 1975 stala nejprodávanější dováženou značkou na trhu.

Toyota dnes v Severní Americe provozuje 14 výrobních závodů a její lokální výroba nedávno dosáhla objemu 25 milionu vozů.

 

„Evropský trh pro nás skýtá velké možnosti a vyžaduje pouze ty nejlepší výrobky“ – Shoichiro Toyoda

Jedním z největších cílů firmy vždy bylo dostat automobily Toyota na evropské silnice, kde se psaly úvodní kapitoly automobilové historie. K prvním vývozům Toyoty na evropské trhy došlo v roce 1960 na Maltu a Kypr, nicméně jen v malém měřítku a tehdy ještě Toyota tamější trhy řadila do regionu Středního východu. Expanzi Toyoty na evropské trhy však náhle spustil náhodný návštěvník tokijské centrály Toyoty roku 1962.

Tímto návštěvníkem byl Walther Krohn, tehdejší prezident dánské společnosti Erla Auto Import A/S. Krohn jako importér lokální evropské značky přesvědčil Toyotu k exportu několika vzorků Toyoty Crown s pravostranným řízením do Dánska, ačkoli společnost ještě nebyla přesvědčena, že je ke vstupu na nové trhy připravena. Model se na místních automobilových přehlídkách setkal se zájmem návštěvníků a napomohl zvýšit objem exportu na 400 vozů v roce 1963, resp. 1 500 vozů v roce 1964.

V roce 1962 došlo k prvním kontaktům s finskou společností Korpivaara Oy, nicméně formální svazky nebyly uzavřeny kvůli špatným výsledkům v praktických jízdních zkouškách. Prezident firmy Korpivaara Oy o dva roky později navštívil závod Motomachi a osobně absolvoval zkoušku životnosti s vozem Toyota Corona na testovací dráze. Výsledky jej natolik uspokojily, že na místě podepsal objednávku na prvních 2 000 vozů.

V rychlém sledu následovaly distributorské smlouvy s nizozemskou společností Louwman & Parqui B. V. (v roce 1964) a belgickou firmou N.V. International Motor Company S.A. (1966). V roce 1966 byla ve Švýcarsku založena Toyota AG po jednáních Toyoty se servisní a importérskou společností Emil Frey Ltd.

V prvních letech prodejů byl hlavním lákadlem vozů Toyota na evropských trzích punc novinky a jednoduchá mechanická konstrukce, díky níž byly tyto vozy relativně bezporuchové. Prodeje však nepřišly automaticky, a tak první evropští distributoři museli přicházet s akčními a marketingovými aktivitami přizpůsobenými jednotlivým oblastem.

Distributoři Toyoty v Dánsku a Finsku prezentovali vozy na místních automobilových výstavách. Belgický distributor nabízel na vůz smělou tříletou záruku a uspořádal kampaň „Moje Toyota je prostě skvělá“. Prezident Toyota AG Walter Frey se osobně účastnil místních závodů v rallye s vozy Toyota. Pravděpodobně nejnápaditějším krokem byla akce nizozemské skupiny Louwman & Parqui, která své papoušky v ZOO naučila opakovat slova: „Kup si Toyotu“.

V roce 1964 zřídila Toyota své první oficiální evropské zastoupení v dánské Kodani. O pět let později se tato pobočka přesunula do Bruselu v Belgii a později z ní vznikla společnost Toyota Motor Europe.

Pravděpodobně největším oříškem pro Toyotu byly trhy ve Spolkové republice Německo, Francii a Velké Británii, zejména kvůli dobře etablovaným místním výrobcům. Roční objem dovozů do Velké Británie až do roku 1970 činil pouze asi 1 000 kusů. Avšak společnost Motor Imports Co. (dnes Toyota (GB) Ltd.) dokázala strukturu prodejů zlepšit, a tak se v roce 1971 prodalo již 6 800 vozů, resp. cca 19 000 v roce 1973.

První Toyotou vyráběnou na území Evropy byla Toyota Corolla, která sjížděla z montážních linek portugalského výrobce autobusů Salvador Caetano I.M.V.T., S.A. V roce 1972 se výroba zvýšila na 10 000 vozů, když k modelu Corolla přibyla ještě Toyota Corona a malý nákladní vůz Dyna.

Corolla

Období 70. let minulého století bylo pro Toyotu v Evropě náročné, ale současně to bylo i období růstu. V důsledku ropné krize v tehdejších letech poklesly prodeje vozů Toyota ze 163 000 vozů v roce 1973 na 138 000 kusů o rok později. Dopady krize se v jednotlivých zemích lišily částečně i podle toho, jak dobře byla zavedena lokální prodejní síť v tom či onom státu. Např. prodeje v Norsku a Švédsku vzrostly, zatímco v jiných oblastech poklesly až o 40 %.

Dopady tehdejší hospodářské situace se nejvíce projevily ve Spolkové republice Německo. Toyota Motor Company se proto v roce 1974 rozhodla převzít pod svá křídla místního distributora Deutsche Toyota-Vetrieb GmbH & Co. KG. Situace Toyoty na německém trhu se dva roky poté zlepšila, což mělo za následek rekapitalizaci firmy Deutsche Toyota-Vetrieb, která se přejmenovala na Toyota Deutschland GmbH.

Přibližně v té době byl zahájen lokální vývoj vozů se zaměřením na potřeby německého trhu a započala aktivní účast Toyoty v evropských podnicích motoristického sportu, jako např. v rallyových závodech i závodech na okruzích. V roce 1979 se společnost Toyota Team Europe přesunula z Bruselu do německého Kolína nad Rýnem a později se přejmenovala na Toyota Motorsport GmbH. Týmová Toyota Celica Twincam Turbo v letech 1983 až 1986 vyhrála v Africe všech šest podniků Světového šampionátu v rallye.

Podmínky se začaly zlepšovat v druhé polovině 70. let, a Toyota tak v roce 1976 dosáhla milníku 1 milionu vozů vyvezených do Evropy. Toyota Motor Company během tohoto období oživení díky zpětné vazbě od místních distributorů dokázala vyvíjet konkurenceschopné a atraktivní produkty naplňující potřeby evropských trhů, od dlážděných belgických cest až po horské silnice plné zatáček ve Švýcarsku.

V roce 1978 převzala společnost Inchcape PLC pod svá křídla firmu Toyota (GB) Ltd. a později i belgickou International Motors (v roce 1979). Po představení modelu Toyota Starlet (1978), Tercel a Corolla (v roce 1979) poprvé dosáhly evropské prodeje Toyoty objemu 300 000 vozů, přičemž v roce 1980 dokázala Toyota na evropských trzích prodat plných 324 000 automobilů.

Japonské společnosti Toyota Motor Company a Toyota Motor Sales (druhá jmenovaná obchodní a marketingová pobočka byla nuceně oddělena od mateřské společnosti v 50. letech během finanční krize) se po 32 letech konečně znovu spojily a v roce 1982 vytvořily dnešní Toyota Motor Corporation.

Roční evropské prodeje Toyoty se v letech 1982 až 1984 pohybovaly přibližně kolem 290 000 vozů. Koncem roku 1984 se začaly realizovat plány na zvýšení ročních evropských prodejů na 400 000 automobilů. Kvůli zlepšení image vozů Toyota se v Evropě představily nové produkty, jako např. v roce 1985 Toyota MR2 , v roce 1986 Supra a o rok později Celica. Obchodní plán se úspěšně naplnil a evropské prodeje Toyoty narostly v roce 1986 na 422 000 vozů, resp. více než 440 000 vozů v roce 1987.

Po vstupu na evropské trhy si Toyota vždy přála zde harmonicky působit společně s místními výrobci. Potenciální dohoda s automobilkou SEAT v roce 1980 se neuskutečnila, nicméně Toyota se v roce 1982 stala dodavatelem dílů britského výrobce sportovních vozů Lotus.

V roce 1987 zahájila Toyota s automobilkou Volkswagen společnou výrobu modelu Toyota Hilux v hannoverském závodu německého výrobce. Obě společnosti pak tento produkt v Evropě i prodávaly, přičemž Volkswagen označoval svoji verzi jako Taro.

V roce 1987 bylo v belgickém Zaventemu založeno nové technické centrum Toyota Technical Centre pro Evropu v reakci na obnovenou snahu vytvářet produkty naplňující potřeby evropských zákazníků. Středisko, dnes označované Toyota Motor Europe Technical Centre, plní v současnosti roli globálního centra projektování vozů Toyota pro klíčové automobilové segmenty A, B a C (minivozy, malé vozy, nižší střední třída). Koncem uvedené dekády pak Toyota rovněž založila vývojové centrum designu, dnes označované jako Toyota Europe Design Development (ED²).

Toyota Motor Corporation vstoupila roku 1989 na trh prémiových automobilů se svojí novou značkou Lexus. Vlajková loď Lexus LS 400, představená na severoamerickém mezinárodním autosalonu v Detroitu, se roku 1990 začala prodávat i v Evropě.

Během 90. let se rozšířila evropská výrobní základna vozů Toyota, a to spuštěním výroby v závodu Toyota Motor Manufacturing United Kingdom v roce 1992 a poté roku 1994 v závodu dnes označovaném Toyota Motor Manufacturing Turkey. Prvním modelem vyráběným ve Velké Británii byla Toyota Carina E.

Toyota Prius, poprvé představená roku 1997 jako ryze japonský model, je celosvětově vůbec první velkosériově vyráběný vůz s hybridním pohonem, který kombinuje zážehový motor s elektromotorem. Model se na přelomu tisíciletí dostal i do Evropy. Patnáct let od premiéry první generace modelu Prius dosáhly celosvětové prodeje hybridních modelů Toyota a Lexus objemu přes 4 miliony vozů, přičemž v Evropě se od roku 2000 prodalo bezmála 500 000 kusů.

V roce 1999 zvítězila Toyota v renomované anketě „Mezinárodní motor roku“ s modelem Prius a poté i novou Toyotou Yaris první generace. Yaris v roce 2000 získal titul „Evropský vůz roku“.

Výroba modelu Yaris se v roce 2001 přesunula do Evropy (Toyota Motor Manufacturing France) a z výrobních linek začal sjíždět první model vyráběný v Evropě. V roce 2002 byla zahájena výroba motorů a převodovek v závodu Toyota Motor Manufacturing Poland a poté roku 2005 následovala další motorárna Toyota Motor Industries Poland.

Roku 2005 založila Toyota v České republice společný výrobní podnik Toyota Peugeot Citroën Automobile s koncernem PSA Peugeot Citroën a byla zde zahájena výroba vozů Toyota AYGO, Citroën C1 a Peugeot 107. Téhož roku byl Toyotě Prius druhé generace udělen titul „Evropský vůz roku“ a objem prodejů v Evropě poprvé dosáhl milníku 1 mil. vozů.

 

„Toyota je odhodlána razit cestu do budoucnosti mobility a obohacovat život obyvatel celého světa svojí nabídkou nejbezpečnějšího a nejodpovědnějšího způsobu osobní přepravy. Utkáme se s náročnými cíli tak, že zapojíme veškerý um a nadšení našich pracovníků, kteří věří, že vždy existuje lepší způsob.“ – Akio Toyoda

Toyota dnes na území Evropy podporuje síť 30 marketingových a prodejních zastoupení v 56 zemích, za kterými stojí i síť 14 logistických center pro dodávky dílů a 11 logistických center pro distribuci automobilů. V současnosti je v Evropě v provozu bezmála 13 milionů automobilů Toyota a Lexus.

75 let poté, co Kiichiro Toyoda přeměnil speciální automobilové oddělení společnosti Toyoda Automatic Loom Works ve firmu dnes označovanou Toyota Motor Corporation, tato společnost zaměstnává přibližně 320 000 lidí po celém světě a ve své historii vyrobila více než 200 milionů vozů.

 

Pobočka PEUGEOT PRAHA Pobočka TOYOTA LIBEREC Pobočka VOLVO LIBEREC Pobočka PEUGEOT LIBEREC

O společnosti Osobní údaje Novinky Peugeot Novinky Toyota Testy a recenze Peugeot Poradna Kontakty
© 2018 FEDERAL CARS spol. s r.o. All rights reserved, created by NetSystems