Testy a recenze - Peugeot 508

Vycházející hvězda NAHRADÍ V TÝMU PEUGEOT HNED DVA DŮLEŽITÉ HRÁČE. Úkolem nováčka je uspokojit jak fanoušky dynamického tahu na branku, tak příznivce elegantní hry.

Moje první setkání s Peugeotem 508 bylo samé překvapení, většinou příjemné, byť každá mince má dvě strany. Tak třeba design... lícem je umírněnost oproti extravagantní 407, rubem pak jistá nevýraznost. Mně osobně se nový model líbí hlavně zepředu, boční linie sluší víc kombíku, sedan podle mého názoru postrádá v zadní části eleganci a malá světla postrádají proporce. Interiér je velmi povedený, možná nechtěně připomínající konkurenci. Palubní deska se zhlédla v BMW, rozmístění ovladačů klimatizace pro změnu v mercedesu a střed volantu jako by z oka vypadl superbu. VŠE JE ALE DOBŘE SLADĚNÉ A INSPIRACE PRÉMIOVÝMI VOZY PEUGEOTU PROSPĚLA. Názor na vzhled jednotlivých částí nového modelu si můžete udělat z obrázků. Mým úkolem je zprostředkovat vám spíš dojmy z jízdy.

Prvním pánem na holení byla vrcholná verze GT. Obavy z toho, že vedle ní budou ostatní působit jako chudí příbuzní, byly zbytečné. Skvělý výkon a točivý moment nového motoru 2.2 HDI byly totiž utopeny ve vyšší hmotnosti vozu a zřejmě také v kapalině hydrodynamického měniče. Dynamika vozu trochu zaostala za mým očekáváním, zato kultivovanost motoru jej předčila. Naftový čtyřválec neztrácel ani ve vyšších otáčkách svůj hladký chod a jeho zvuk připomínal spíš benzinový turbomotor. Také řízení bylo citlivé a komunikativní. To ale jde spíš na vrub jiné nápravy, 508 GT má totiž dvojitý lichoběžník (jako měl Peugeot 407), ostatní verze mají přední nápravu typu pseudo McPherson obdobně jako u německé konkurence. A tak je podle mého nejslabším článkem gétéčka automatická převodovka. Ne že by sama o sobě fungovala špatně, ale nějak se mi k této sportovně laděné verzi prostě nehodí. Kdo chce naftu s manuální převodovkou, musí slevit z objemu motoru a lichoběžníkové nápravy. Motor 2.0 HDI o výkonu 140 koní nemá ale tak sametový chod, menší 1.6 HDI má pro změnu jen pětistupňovou převodovku. Já jsem však vyzkoušel nejmenší turbodiesel v provedení eHDI, tedy s robotizovanou šestistupňovou skříní (tzv. 2-Tronic) a systémem stop-start. Zda skutečně jezdí v kombinaci za 4,4 l/100 km, jsem bohužel na krátkém městském okruhu nemohl vyzkoušet, pouze jsem si připomněl specifika jednospojkového robotu, který řadí opravdu velmi opatrně. Přestože nepatřím k příznivcům vypínání motoru na semaforech apod., musím uznat, že systém s reverzním alternátorem funguje výborně. Turbodiesel startuje velmi lehce a rychle a vypíná opravdu důsledně (po zahřátí motoru bez všemožných výjimek a omezení jako u většiny konkurence). (...) Podvozek je bez ohledu na druh nápravy komfortní, pouze při konfrontaci zadních kol s opravdu výraznou nerovností je větší rázování doprovázeno uskakováním.

NEJVĚTŠÍ NADŠENÍ VE MNĚ VZBUDILA VERZE 1.6 THP. Velký rozsah využitelných otáček ve spojení s přímo řazenou převodovkou dává pocit lepší dynamiky než verze GT. Ve skutečnosti je jen o pár desetin sekundy horší ve sprintu na stovku, maximální rychlost je nižší jen o 12 km/h a spotřeba je přitom vyšší jen o sedm deci na 100 km! Dojem  oproti verzi GT bohužel kazilo ne tak sportovní řízení a standardní náprava, což se ale projevilo spíš jen na méně kvalitní silnici. Otázkou tedy zůstává už jen cenový rozdíl. Peugeot zřejmě záměrně vytvořil striktně dané kombinace techniky, aby si zajistil odbyt všech verzí, protože kdyby si zákazník mohl auto sestavit dle svého gusta, zůstaly by některé na ocet.

První dojem

Peugeot 508 je na první pohled i pojezd povedeným autem. Je dotažený v mnoha detailech, jako by si výrobce vzal příklad z dobrých věcí a poučil se z chyb konkurence.
 

www.federalcars.cz