Testy a recenze - Peugeot RCZ

Peugeot si začíná vzpomínat na doby, kdy jsme jejich vozy řídili s láskou, odvahou a kouskem strachu v srdci.

KDYŽ SI MŮŽE VĚTŠINA majitelů jedničkové řady myslet, že jezdí v BMW s pohonem předních kol, potom by se v Peugeotu měli připravit na zákazníky vyptávající se na uprostřed umístěný motor RCZ.

Kabina nápadně nahrnutá vpřed a C-sloupky přivařené k pontonu karoserie ještě před osu zadní nápravy k tomu náramně svádějí.

Nicméně našpulená záď ukrývá pouze slušně upotřebitelný zavazadelník, protože v Peugeotu neměli rozpočet na jiné než designové experimenty. RCZ má všechno vpředu, což poněkud láká k nelichotivým představám, ve kterých si co do ovladatelnosti nic nezadá s cirkusovým pudlíkem panáčkujícím na předních tlapkách. Tím spíše, že vůz dostal jednoduchou zadní nápravu s vlečenými rameny spojenými zkrutnou příčkou z modelu 308.
A zrovna v tomto voze má sklony špatné věci nejen zdůrazňovat, ale často dokonce přehánět.

Jenže představy jsou jedna věc, realita druhá. Rozlehlá oblast kolem pohoří Sierra de Cantabria není vhodná pouze pro pěstování vinné révy, ale složitá topografie nutí každou silničku svíjet se jako užovka se žlučníkovou kolikou.

Vypusťte sem Peugeot RCZ s přeplňovanou šestnáctistovkou o výkonu 200 koní a auto si pomalu začne získávat vaši důvěru. Motor s variabilním časováním a proměnlivým zdvihem nasávacích ventilů si sytě pobrukuje díky zvláštnímu rezonátoru umístěnému přímo za svody. Maximum točivého momentu nabídne už od sedmnácti set otáček, ale to nejlepší přijde mezi 2500 až 6800 ot./min. Čtyřválec s téměř nulovou prodlevou turba cestou k vrcholu ani jednou nezakolísá a s každou akcelerací vás začne bavit přeřazovat těsně před zásahem omezovače. Peugeot má k tomu konečně uzpůsobenou i převodovku, která nepřipomíná míchání zahuštěného bešamelu silikonovou erotickou pomůckou. Tento šestikvalt je přesný, má pořádné dorazy a neprotestuje ani proti rychlému švihám pákou. Příjemně překvapilo také řízení s elektro-hydraulickým posilovačem. Cit budete hledat marně, ale vyvážení kolem středu, příjemně narůstající odpor a schopnost jemně naznačit nastupující nedotáčivost vám dovolí posílat tento vůz do zatáček tempem, kterého byste litovali v jakémkoli jiném současném Peugeotu.

Naprosto fantasticky fungují brzdy. Nejsilnější model dostal vpředu větrané kotouče o průměru 340 mm, a pokud je neudolaly zdejší serpentiny, svou schopnost úporně vzdorovat fadingu neprodají levně ani na okruhu.

Procentuální poměr vyvážení mezi přední a zadní nápravou jsem nezaregistroval, ale ať to vyjde jakkoli, RCZ je více neutrální než nedotáčivé.

Zadní náprava není tak hravá jako u starých peugeotů, takže o nějaké významnější řiditelnosti plynem nelze mluvit, ale devatenáctky se šířkou 235 mm ve spojení s výborně nastavenými tlumiči se postarají o velmi uspokojující přilnavost v příčném a trakci v podélném směru. Nebude se vám chtít věřit, že stejný základ používá i hatchback 308.

Jako vždycky, ani nyní se neodvážím s definitivní platností napsat, že tu máme výborné auto, než ho vyzkoušíme na domácím písečku. Ale pokud se naskytla nějaká možnost, vymetal jsem s RZC každou větší díru. A podle náznaků by tohle mohl být opravdový „Počin" na cestě zpátky k zábavným Peugeotům.

LIBÍ SE NÁM

• Výkony a zvuk motoru
• Mechanická přilnavost
• Schopnost udržet si neutrální vyvážení
• Perfektní brzdy

NEMŮŽEME VYSTÁT

• Oproti vnějšímu designu obyčejnou kabinu
• Zbytečné zadní sedačky, vzadu není žádné místo